Polština pro celou rodinku
30. 11. 2010
Má sestra byla vždy mnohem dobrodružnější povaha nežli já. Už odmala, ačkoliv je mezi námi rozdíl jenom čtyři roky, jsem se divila, že je schopná různých činností, které já jsem zarputila se strachem v očích odmítala. Věnovala se bojovým sportům, pak přesedlala na lezení, chvíli chtěla být kanoistkou a neminula nás ani etapa jejího skákání do vody na lyžích. Kromě všech adrenalinových sportů ale vyhledávala adrenalin i v životě. Všechno exotické bylo její. Hlavně, co se povolání nebo kluků týče. Vystřídala tak dvě střední školy. Nejprve studovala gymnázium, a pak přesedlala na střední zdravotnickou školu, že prý bude streetworker a pomáhat drogově závislým. Naše z toho tenkrát skoro klepla. Chvíli chodila s jedním Američanem, co učil u nich na gymnáziu. Když se jejich vztah provalil, přivedla si sestra domů pro změnu Vietnamce. Maminka v té době už měla profesionální poker face a otec rezignoval. Nakonec u nás čtvrt roku bydlel jeden Nor. To jsem byla v druhém ročníku na gymnáziu a do hodiny zeměpisu jsem ho vzala na přednášku o Norsku. Ta slavila obrovský úspěch. Sestřička se rok po odmaturování nějak nemohla rozhodnout, co se sebou, a tak strávila rok studiem angličtiny. Udělala si certifikát a vyjela do Anglie sbírat zkušenosti. Tenkrát si celá naše rodina oddychla, že se rozhodla jenom pro Anglii. Dlouho totiž váhala nad tím, jestli by neměla zkusit něco víc vzrušujícího, takže uvažovala nad cestou do střední Afriky, kterou nakonec zamítla s tím, že tam se vydá, až vydělá peníze v Anglii.
V Anglii neměla nejlehčí začátky. Myla nádobí někde na londýnském předměstí. Pak chvíli pracovala za barem a nakonec se dostala k zastupování majitele restaurace. Kamkoliv přišla, uměla si lidi získat. Půl roku jsme tak od ní dostávali zprávy a telefonáty, jak se má a kolik nových lidí už potkala. Vyprávěla mi, kolik cizinců v Londýně pracuje a nadšeně mi vyprávěla, jak se pomalu učí polsky, protože většina jejích kolegů je z Polska. Dokonce si našla spolubydlící Polku Agnizsku Dzik (dzsik znamená prý polsky prase), se kterou je v podnájmu a prý mám brzy dorazit. Chystala jsem se tam tedy odjet na jarní prázdniny. Rodiče slíbili, že se pojedou na sestru podívat až o velkých prázdninách, jakmile si budou moct vzít dovolenou. Těsně před mým odletem ale sestra volala, že se všechny plány ruší, protože se jim do bytu narychlo nastěhoval bratr její spolubydlící, a tak pro mě nebude v malém kamrlíku jejich bytečku místo. Letenka se tak dala přesunout o dva týdny a já doufala, že se situace nějak vyřeší. Situace se nakonec vyřešila tak, že sestřina spolubydlící se vrátila zpátky do Polska a namísto ní zůstal v bytě sestrou přistěhovalý Matheus. Když jsem tak dorazila na místo určení, okamžitě jsem si všimla, jak sestře vůbec výměna spolubydlícího nevadí. S Matheusem jsem si povídala anglicky. Uměl totiž perfektně, pracoval v Londýně pro jednu finanční poradenskou firmu. Co mi ale se sestrou dělali naschvál, byly jejich rozhovory v polštině. Přestože jsem si chvílemi myslela, že jsem něco zachytila, hned jsem ztratila nit, protože přišlo nějaké šílené slovíčko, kterému jsem nemohla rozumět ani vzdáleně. Kromě toho, že mi sestra po večerech vyprávěla, jak se jí ohromně polština líbí, jsem měla pocit, že se jí líbí i ten, kdo jí doma polsky učí. Polština byla tak nakažlivá, že jsem se rychle naučila základní pozdravy. Kamkoliv jsme totiž se sestrou a Matheusem vyrazili, potkali jsme hned skupinu Poláků, co v Anglii pracují. Když jsem tak dorazila domů a byla rodiči podrobena výslechu ohledně sestřina života, z legrace jsem jim oznámila, že se budou muset co nevidět začít učit polsky. To jsem ale nevěděla, že v tu chvíli mluvím pravdu.
Ještě před prázdninovým odletem rodičů za sestrou totiž přišla z Londýna zpráva. Sestra si bude brát Matheuse! Nakonec byl v šoku táta a máma zachovala klidnou hlavu, protože tvrdila, že moji milou sestru tenhle bláznivý nápad do prázdnin přejde. Nepřešel. Naopak, sestra se rozhodla naší famílii snoubenci představit. A tak než jsme se nadáli, stáli jsme v pozoru na ruzyňském letišti. Jakmile nás sestra uviděla, hned k nám červeného Matheuse táhla a ten hezky česky pozdravil. Okamžitě mi ho bylo líto, a tak jsem zalovila v paměti a vytáhla z ní pozdrav v polštině. Ihned mi oplatil úsměvem a já věděla, že mu musím krýt záda. S rodiči společně mluvili anglicky, ale jejich konverzace rozhodně nijak rozjetá nebyla. Panovalo v ní hodně gramatických chyb a nervozity. Rodiče byli oba ruštináři a uměli dobře německy. Angličtina jim dělala velké problémy, i když se snažili, a tak naše první rodinná večeře probíhala tak, že sestra se s Matheusem bavila polsky a rodičům překládala, přičemž si sama někdy pomáhala angličtinou, já komunikovala v angličtině a rodiče česky. Mezinárodní večírek par excellance. Přesto jsme se nevyhnuli trapným momentům mezinárodního ticha, které jsem zachraňovala svým vzpomínáním na polštinu a bavila tím oba snoubence.
Po dvou dnech strávených v Čechách se sestra s Matheusem přesouvali k polským sousedům, aby se i sestře dostalo pocty poznat druhé rodiče. Při odletu mi sestra strčila spiklenecky do ruky obálku. Že by peníze? Prolétlo mi hlavou a nemohla jsem se dočkat, až obálku otevřu. Haha, kdyby peníze na přilepšenou pro malou sestřičku! Poukázka tam sice byla, to ano. Ale byla pro celou rodinu. Žádná masáž, žádný výlet, ale adrenalin trochu ano – jednalo se totiž o zaplacený kurz polštiny pro tři lidi! Sestra nejspíše využila svých zkušeností z pomaturitního roku angličtiny v Tutoru a koupila nám u jazykovky kurz. Zírala jsem na to s otevřenou pusou, ale vlastně mi ta představa, že se učím nový jazyk, který tu skoro nikdo nezná, nevadila. Zato naši omdlévali při představě, že budou chodit zpátky do školy. Říkala jsem jim, že to rozhodně není žádná škola jako střední, že je tam určitě atmosféra mnohem uvolněnější a že občas můžou i „za školu.“ Dostalo se mi ponaučení, ať neprovokuju a matka okamžitě začala řešit, že na kurz ale musí chodit, když už je zaplacený. Táta se nakonec ukázal jako hrdina, když prohlásil, že na polštinu chodit bude, když ví, že ji bude moct využít. Tím byl Matheus do naší rodinky přijat.
Od září jsme tak začali společně chodit na polštinu každý týden a musím říct, že tolik legrace jsem si s našimi snad ještě neužila. Trochu jsme se s tátou spikli proti mamce, která s polštinou docela bojuje. Mně se polština líbí a myslím, že mi i jde. Táta to svádí na to, že má rozučenou hlavu, takže spolu v hodinách soupeříme, komu to půjde lépe. Okamžitě jsme se stali oblíbenci kurzu, protože naše rodinná trojka vytváří dost exotický dojem, zejména pokud se rodiče vzájemně sobě představují a říkají, jak se jmenují a odkud jsou. Vypadá to komicky, jako by spolu zase randili. Má bláznivá sestra má z celé akce hroznou radost. Neváhali totiž a s jejím budoucím mužem nadělili i druhé rodince jazykový kurz, ale češtiny. Svatba se nám za třičtvrtě roku blíží, takže trénujeme a učíme se jako diví. Na Vánoce by měli oba přiletět, takže se těším, jak bude Matheus na naše pokroky mrkat. Rozhodně se ale tahle šílená akcička sestře povedla, tak hlavně, aby se jí v bílém povedla i ta mezinárodní.