Pan „Médium“ přichází
Opouštět zavedený pořádek je vždycky bolestné. Natož, když v takovém zavedeném pořádku fungujete osm let. Tak jsem se totiž cítil, když jsem společně se svými spolužáky nastupoval do posledního ročníku osmiletého gymnázia. V existenci osmiletých gymnázií vidím spoustu výhod, kterým ale vládne jedna jediná velká nevýhoda. Za těch osm let si na sebe se všemi tolik zvyknete, že představa, že svoji třídu rozpouštíte, není vážně ani trochu příjemná. Společně strávených osm let, ve kterých se udávají ty nejzásadnější momenty dospívání, člověka s druhými hodně stmelí. Navíc se za těch osm let s druhými poznáte natolik, že spolu vlastně trávíte veškerý čas. Ve škole i mimo školu. Nemáte totiž moc možností, kde a jak jinde potkat a dobře poznat jiné lidi. Jak řekl můj kamarád: „Na osmiletém gymplu z tebe vyroste inteligentní asociál.“ Když jsme tak všichni překračovali práh posledního ročníku, oktávy, byla to spíš nostalgie po starých dobrých časech nežli strach z neznáma a budoucnosti na vysoké škole. Dlouho jsem si proto nepřipouštěl, že už přišel čas na to rozhodnout se, na jakou vysokou se vydat. A najednou byl skoro únor a já poprvé otevřel Učitelské noviny a propadl beznaději. Co si vyberu?
Kromě otázky co si vyberu, jsem si taky musel odpovědět na otázku, kam se dostanu? Zaměření gymplu byla naprosto všeobecné. Automaticky se tak předpokládalo, že bychom se jako jeho absolventi mohli dostat na jakoukoliv vysokou školu. Tahle představa ale jasně kolidovala s realitou mojí vlastní existence. Rozhodně jsem si nedokázal představit sám sebe jako doktora, farmaceutika anebo filosofa. Svůj výběr jsem tedy musel zúžit. Vzhledem k tomu, že jsem se nikdy nemusel moc dřít s matikou a fyzikou, jsem si podal přihlášku na ČVUT. To, že bych mohl skončit jako technický inženýr se nezdálo tak nepravděpodobné. Doufal jsem, že je technika zároveň sázka na jistotu a přestal se přihláškou na výšku trápit. Dál jsem se tak mohl věnovat školnímu magazínu, který jsme s kamarády vydávali, pořádání školního hudebního festivalu a nacvičování divadelního představení. Můj život na gymplu, to byl hlavně společenský život. Žádná akce se neobešla bez mojí přítomnosti. Díky tomu jsem taky docela slušně mohl prolézt z němčiny a latiny, které učila naše režisérka – profesorka, nadšená to kulturní duše. Divadlo, noviny i festival mě bavily a navíc jsem z nich měl osobní prospěch. Má estetická a pragmatická duše se snoubily v jedno a já byl blažen.
Má blaženost dostoupila vrcholu, když jsem na školní nástěnka v polovině února našel inzerát hledající mrazu odolné komparsisty na natáčení českého studentského nezávislého filmu. Okamžitě jsem se přihlásil a na sněžné natáčení vyrazil. Nezávislá produkce byla nezávislá natolik, že se na ni v den natáčení naštvala za nedostatek tvůrčího a finančního ohodnocení klapka i asistent režie, proto jsem se nabídl, že narychlo za obě funkce zaskočím. Víkend jsem tak strávil jako služka režiséra a klapka zároveň a uvědomil si, že to byl jeden z nejlepších dnů mého života. Když jsem se ze štábu dozvěděl, že se hledá aktivní jedinec, který by napsal tiskovou zprávu o natáčení filmu a vtíral se všemožným magazínům, aby jeho zprávu otiskly, má ruka vystřelila impulzivně vzhůru. Následující dva týdny jsem strávil v nádherném stresu a mé ucho odumíralo pod tíhou telefonních hovorů. Vyhrožoval jsem, skřípěl zubama, naříkal, plakal, plazil se, aby média moji tiskovou zprávu vzala. A náhle jsem si to uvědomil. Jsem geniální manipulátor a organizátor! A tím bych se měl živit. Okamžitě jsem tak přestal pomýšlet na dráhu technika – inženýra a viděl se jako nekompromisní produkční. Vzápětí jsem si však uvědomil, že většinu z těch dvou týdnů dělám zadarmo. To mě v mém plánu odejít po maturitě do pracovního světa zmátlo. Jedinou šancí, jak propojit produkční práci a vyhnout se stresu z finanční stránky samostatného života, bylo uchovat si statut studenta. A to šlo udělat jediným způsobem. Najít vysokou školu, kde mě manipulovat a organizovat naučí profesionálně. Znovu jsem tedy otevřel Učitelské noviny a objevil tajemství mého budoucího studia – mediální studia.
Na poslední chvíli jsem tak poslal přihlášku i tam. Být technikem nebo PR manažerem? Toť lehká otázka. Musel jsem se na mediální studia dostat. Bohužel mi neměl kdo pomoci. Většina mých spolužáků se chystala tvořit elitu národa v podobě lékařů, právníků a politologů. Nikdo z nich si nechtěl špinit ruce s médii. To já naopak ano. Život v chirurgických rukavičkách nebyl nic pro mě. Našla se však jedna spřízněná duše, která se hlásila na žurnalistiku. K té jsem šel proto na výzvědy a valil oči, když jsem zjistil, že se poctivě připravuje už půl roku na přípravných kurzech! Já teprve před dvěma týdny přišel na to, co studovat! Stačilo pár hodin u internetu a věděl jsem, že můj geniální mediální talent může být odhalen až poté, co složím nepříjemné přijímací řízení. Agenda setting, proces disintermediace či spin doctoring pro mě byly pojmy zcela neznámé, se kterými jsem se měl důvěrně obeznámit během pár měsíců. Zatímco technika se zdála být jistotou a nechtěl jsem na ni, mediální studia mě lákala čím dál tím více, ale dostat se na ně bylo nejisté až příliš. Nejprve jsem zvolil cestu samostudia. Zakoupil jsem si proto knihu Slovník mediální komunikace. Již na třetí stránce jsem pojmy přestal vnímat a jejich kontext mi mizel kdesi za horizontem piva s kamarády. Po vzoru pilně se připravující budoucí hvězdy žurnalistiky jsem se tedy taktéž přihlásil do přípravného kurzu mediálních studií. Měl trvat jeden semestr a já si nebyl jist, zda po dobu tří měsíců vydržím vstávat o sobotách o osmé hodině ranní. Zároveň jsem si tedy své sobotní návštěvy Tutoru před sebe položil jako zkoušku pevné vůle.
Přestože jsem povětšinou volně slabý, vydržel jsem docházku celkem obstojně. Ba co více, dokonce jsem cítil, že se mi ani neprotiví vstávat v tak nekřesťanskou hodinu. Mediálním světem jsem byl pohlcen hned na několika úrovních – pracovní, studijní a uživatelské. Náhle jsem se podíval kolem sebe novýma očima a viděl, kterak na mě média umí působit. Dokázal jsem rozlišovat způsoby psaní zpráv, prezentace témat, jejich sestavování, uzpůsobování jejich efektu a vůbec jejich výběr! Přestože jsem doufal, že na přijímacím řízení uspěju, tvrdil jsem, že i za tenhle nový pohled mi sobotní příprava stála. I přes problémy s jazykovou částí přijímací zkoušky se ukázalo, jak důležité je ony zpočátku cizí pojmy mediálního světa znát. Většinu z nich jsem totiž v přijímacím testu nalezl. K tomu stačilo ještě sledovat mediální scénu, zajímat se o reklamu, propagaci a nové zákony týkající se mediálního práva a máte to v kapse. Samozřejmě tohle všechno zabere právě minimálně onen semestr přípravy a ještě se u toho honíte jako chrt. S vědomím toho, že jsem kromě přípravy měl i velkou dávku štěstí, jsem zapil úspěch na mediálních studiích společně se svými spolužáky. A přestože ona pachuť nostalgie stále byla ve vzduchu, pomalu ale jistě začal převažovat závan čerstvého vzduchu a životní změny.